Odhalení! Vietnamské večerky perou peníze z drog a neplatí daně

Když Chu Hoi před patnácti lety přicestoval do českých luhů a hájů, měl jen jedinou věc. Dluhy. Naposledy objal svého pětiletého syna, rozloučil se s manželkou a zmizel v letadle. Mísily se v něm pocitu strachu, očekávání a odhodlání dostát své role hlavy rodiny a svým dětem nabídnout lepší život, než měl on sám.

Zvláštní velcí lidé. Nezvyklá jídla a vůně. A strašná zima. Jeho začátky byly krušné. Začínal jako obyčejný stánkař. Ze začátku jezdil na tržnici na kole a táhl za sebou vozík se zbožím. V zimě. V mínus deseti. Prodával, co se dalo. Tabák, lízátka, ve vánočním období ozdoby a pyrotechniku.

Dnes vlastní několik obchodů s textilem (nikoliv padělaným), jeho dvě děti vyrůstají v ČR, mají dobré studijní výsledky a svého tátu milují. Také finančně podporuje své synovce a neteře, jimž umožnil přicestovat do ČR a nalézt uplatnění. Chu Hoi platí zdravotní pojištění a do státní pokladny odvádí vyšší daně než většina Čechů. A to i v případě, že by přímé daně neplatil (což platí). Nyní už si může dovolit pracovat „pouze“ osm hodin denně a mít volné víkendy. Žádné špinavé peníze, žádná marihuana. Ptáte se, jak to vím? Moje přítelkyně je jeho neteří. A za ty tři roky patřím do jeho rodiny. Je to muž, kterého velmi respektuji. A dovolím si tvrdit, že Vietnamců, jež mají své hodnoty postaveny podobně jako Chu Hoi je většina.

Příjmy Chu Hoie několikanásobně převyšují ten průměrný český. Stejně tak jeho výdaje. Jako spousta vietnamských mužů rád kouří, synovci si rádi k večeři dají pivo a na oslavě nepohrdnou něčím ostřejším. A jako obchodník projezdí spoustu benzínu. Částka, jež státu každoročně odvede na spotřebních daních je obrovská. O dani z přidané hodnoty ani nemluvě. Tvrdit, že tento člověk „obírá“ stát může jen osoba neznalá české daňové soustavy a role, již v ní nepřímé daně hrají.

Někteří diskutující mi v reakci na můj poslední článek tvrdili, že nemám ponětí, o čem mluvím. Poté mi nabídli svou verzi „reality“ bez vysvětlení na čem své presumpce zakládají a z jakých informačních zdrojů čerpají.  Díky vztahu se svou přítelkyní jsem do vietnamské komunity mohl proniknout docela hluboko a vidět jak to dobré, tak to špatné.

Ve Vietnamu jsem strávil několik měsíců svého života (a cestuji tam každý rok), jak turistického, rodinného tak i pracovního. Můj pohled je tudíž podtržený empirickými zkušenostmi. Nejsou to desetiletí moudrosti, ale zkušenosti to stále jsou. Žádné divoké spekulace a informace z třetích rukou od kamaráda kamaráda kamaráda. Můžete namítat, že jsem právě pro svůj osobní vztah zaujatý. Nejsem.

Netvrdím, že všichni Vietnamci jsou svatí. Ano, někteří pěstují marihuanu. Možná jich v ČR je i stovka nebo dvě. Z 62 000 lidí. Ano, někteří neplatí řádně daně a zdravotní pojištění. A pak většinu hradí penále. A nepřímým daním se nevyhnou nikdy… Moje provokace z minulého článku zabrala. Spoustu čtenářů popudilo mé vykreslení českého Franty s Bůčkem a stereotypizace českých vlastností. A ti stejní lidé mi pak v zápětí tvrdili, že Vietnamci jsou takoví a takoví. Nejsou, stejně jako se každý Čech nedrbe na pytlíku při televizních novinách a není zloděj (oblíbená percepce Čechů směrem na západ...)

Příště vám povím i něco o negativních aspektech typického vietnamského myšlení (generalizace!!), tak jak je sám vidím. Abychom byli objektivní ;-)